Posloupnost a charakteristika strukturálních změn dílů výkovků (část I)
V procesu
kováníčásti se postupně formují, jeho proces měknutí je hlavní úlohou dynamického oživení, určitou změnu bude mít i jeho struktura. V jakém pořadí a jakým způsobem se výkovky mění a jaké jsou vlastnosti, které z toho vyplývají? Kované díly budou mít následné požadavky na vystružování a jaké jsou v tomto ohledu metody?
V počáteční fázi deformace kování se vytvoří vysoká hustota dislokací. Tyto dislokace mohou být rovnoměrně rozloženy nebo se mohou stát hranicemi subzrn křehké substruktury. Lze ji pozorovat i při deformaci za studena. Pokud proces měknutí není zřejmý, lze tuto fázi tepelné deformace nazvat fází zpevňování za tepla.
V druhé fázi strukturální změny výkovků se pak v důsledku zesílení procesu měknutí vytvářejí polygonální hranice subzrn a v oblasti hranic subzrn je relativně vysoká hustota volných dislokací. Během procesu deformace polygonová podstruktura postupně nahrazuje strukturu tvářenou za tepla. A samotná mnohostranná podstruktura se mění, což vede k téměř rovnoosým podzrnům.