Polygonální hranice dílčích zrn postupně nahrazuje tepelně pracující strukturu v procesu deformace zápustkového kování

Zápustkové výkovkypoužívá se v mnoha průmyslových oblastech a hraje důležitou roli, aby se splnily požadavky výroby, existuje mnoho druhů zápustkových výkovků, tolik druhů zápustkových výkovků, v době procesu kování je výrobní proces také odlišný, že tyto zápustkové výkovky s cílem zajistit kvalitu, v době výroby a zpracování, jak to udělat? Zde je představen proces zápustkového kování, technologie zpracování zápustkového kování s tím související.


V procesu postupného tváření zápustkového kování je proces měknutí založen především na dynamickém zotavení a do určité míry se změní i jeho struktura. V jakém pořadí a jakým způsobem se tedy zápustkové kování změní a jaké vlastnosti nakonec projeví? Další požadavky budou kladeny na vystružování hotových zápustkových výkovků. Jaký je k tomu přístup?

V počáteční fázi deformace zápustkového kování se tvoří nesouosé podstruktury s vysokou hustotou. Tyto dislokace mohou být rovnoměrně rozmístěny nebo se mohou stát hranicemi subzrn křehkých substruktur. Také pozorované při deformaci za studena, kdy proces měknutí není zřejmý, lze tuto fázi deformace za tepla nazvat fází zpevňování za tepla. Poté ve druhé fázi změny struktury zápustkového kování, v důsledku zesílení procesu měknutí, se vytvoří polygonální hranice subzrn a oblast hranice subzrn má vyšší hustotu volné dislokace. Polygonální spodní konstrukce v procesu deformace postupně nahrazuje tepelně pracovní konstrukci. Mění se i samotná mnohostranná podstruktura, což vede k tvorbě téměř rovnoosých podzrn.

Na konci změny struktury zápustkového výkovku zůstává izoaxiální polygonová podstruktura nezměněna, odpovídající stoupající části deformačního diagramu a neustále se mění namáhání a kovová podstruktura. V další fázi tepelné deformace se napětí a výsledná polygonová struktura nemění.

Existuje mnoho způsobů, jak zvětšit otvor zápustkových výkovků, včetně rozšiřování razníku, rozšiřování trnu a roztahování štěrbin. Závěsy děrovače se vyrábějí tak, že pomocí malého razníku nejprve vyrazíte do polotovaru dírku a poté jím protáhnete větší razník, který dokáže otvor mírně zvětšit a postupně zvětšit otvor na požadovanou velikost. Používá se hlavně pro vystružování otvorů o průměru menším než 300 mm. Vystružování trnem se používá hlavně v procesu kování prstencového zápustkového kování. Do otvoru je nutné vložit jádrovou tyč a podepřít ji o rám koně. Při kování je předlitek přiváděn tak, jak je vytloukán, takže předlitek je opakovaně kován po obvodu a prodlužován mezi trnem a kovadlinou, dokud vnitřní průměr nedosáhne požadované velikosti.

Zápustkové výkovky se dělí a vystružují vyražením dvou malých otvorů do polotovaru, poté řezáním kovu mezi těmito dvěma otvory a následným rozšířením zářezů a vystružených otvorů pomocí razníků, aby se dosáhlo požadované velikosti výkovků. Tato metoda je vhodná pro kování velkých průměrů tenkostěnných výkovků nebo tenkostěnných výkovků s nepravidelnými otvory.